středa 17. ledna 2018

Tiskem



Dnes se mi do ruky dostal časopis Nové proměny bydlení a v něm na několika stránkách naše koupelna v dílně.
Krásný fotky od Dana, ještě fotogeničtější Soňa. Jen já bych se tam nejraději vymazala:-)
....
Dnešek byl tak hektický, že jsem ani nedoufala, že bych mohla zalézt do sedačky s časopisem a čajem.
Už jen to, že jsem ráno zaspala a tím pádem nestíhala. Ale pak jsem se na to podívala z druhé strany a s velkou radostí si uvědomila, že jsem spala přes deset hodin v kuse. Venku svítilo slunko. Odráželo se od napadaného sněhu a všechno jiskřilo. Takže stres zmizel. Všechno zapadlo kam má a i když ještě pořád malinko pracuju, už teď vím, že časopis mám na stole v obyváku, čaj v konvici a volný večer před sebou. Což mi dneska úplně stačí ke štěstí:-)
....
Na e-shop jsem v průběhu pondělí a dneška nahrála spoustu nových kabelek a toaletek.... To jen k té mé práci:-)

úterý 16. ledna 2018

Nasněžilo


Z dnešní dílny...
I přes to, jak nemám ráda zimu - ano, nemám, tak ten sníh, co venku napadl, je nádherný.
Kochám se pohledem z okna.
A snažím se nemyslet, až na ten neprohrnutý sníh vyjedu autem:-)
Mějte hezké úterý.

pondělí 15. ledna 2018

:-)






Víte na co potřebuju tolik těch hrnků?
Přece na focení prostírek!
(Ještě že já si to umím obhájit....)
....
Moje nejnovější přírůstky.
Ježíšek přesně věděl....
....
Je potřeba si dělat aspoň malé radosti.
A ty já si opravdu dopřávám.
Třeba už jen tím, že si nejnovější hrnky nanosím do práce, nafotím s nimi hromadu nových prostírek, pak si do jednoho z nich uvařím heřmánkový čaj a vystavím si zbytek na stůl. Plus si pustím si Glena.
A když mi k tomu ještě dorazí nové látky...
Radost na entou....
Třeba jako dnes:-)

pátek 12. ledna 2018

....


Těším se.
Ve středu do olomouckého rodinného centra Heřmánek.
Uvrtala mě do toho Jana z lesa, tak doufám, že dorazí s čokoládou:-)))
Dneska jsem odvolila, upekla rizoto a naskladnila nové prostírky do e-shopu.
Teď už jen nohy nahoru. A držet nám všem palce, aby ten příští prezident měl srdce na pravém místě.

úterý 9. ledna 2018

Z dílny...






Malé radosti.
Návštěva v dílně.

A já se skoro až lekla, jak rychle to od té poslední uteklo....
Kristi, díky za fotky....
A vám všem přeju radostný den. U nás vylezlo slunko a svítí mi okenm do očí.
Navíc mi do toho hraje Moddi, abych běžela co nějrychleji, jak dokážu...
A přesdně tyhle ty malé okamžiky jsou k nezaplacení.

pondělí 8. ledna 2018

To důležité







Leží mi toho na srdci hodně.
Jen nějak poslední dobou jsem víc ve své hlavě a hůř se mi formulují myšlenky.
Kuba dočetl svou druhou knížku v životě.
Já jsem znovu naběhla do pracovního tempa.
Ema se začala podepisovat všude po bytě....
Začínám plánovat léto, nové kousky.
Vlastně bych měla být spokojená.
Ale nějak se nemůžu zbavit svého každoročního povánočního splínu.
Přemýšlím hodně o budoucnosti.
Tím intenzivněji, že už za pět dnů jsou prezidentské volby.
A já bych si opravdu přála, aby v čele naší země stál někdo, za koho se nebudu muset stydět.
Abych nemusela vysvětlovat svému synovi, proč pan prezident zase lhal.
Kéž by lidé u voleb víc přemýšleli.
Vlastně bych si asi nejvíc přála, aby se odhodlali jít volit všichni, kteří si jen stěžují.
Aby si lidé uvědomili, že jít k volbám je opravdu důležité.
Já v pátek půjdu.
A i když moje volba bude tyrkysově zabarvená, není to nejpodstatnější.
Důležité je volit podle svého nejlepšího uvážení. A já volím někoho, koho si opravdu vážím.
......
Dnešek v dílně.
Návštěva milé fotografky Kristýny a můj popruh v praxi....

středa 3. ledna 2018

Na začátek




Chtěla jsem napsat, jak nemám ráda bilancování, ale jak ho stejně každoročně dělám.
Předsevzetí si nedávám. 
Jenom ty přání.
Co bych ráda změnila, co bych chtěla, aby se stalo, co doufám, že se nestane.
Rok 2017 byl pro mě v lecčem zlomový.
Pracovně i osobně.
Vlastně to byl možná nejnáročnější rok v mém životě.
Ale díky všem ne úplně lehkým věcem jsem se strašně moc naučila.
Možná to zní pateticky, ale mám pocit, jako bych trošku vyrostla.
Naučila jsem se spoléhat sama na sebe a to je pro mě asi ta nejcennější lekce.
Taky se ale stalo i spoustu hezkého.
Takže co bych si přála pro ten další rok?
Moc bych chtěla pokračovat ve své práci.
Chtěla bych mít víc trpělivosti s dětmi.
Nebýt tolik unavená.
Jezdit s dětmi víc na kolech.
Místo večerního tupého koukání do mobilu jít spát nebo číst knížku.
Naučit se nebát říkat, co si opravdu myslím. (Už jsem na dobré cestě, ale ne vždy se mi to daří).
Častěji říkat ne.
Učit se být spontánní.
Víc zpívat.
Víc se smát.
Víc si věřit.
A nebát se říct si o pomoc.
....
Všem vám přeji hezký začátek roku, díky že tu jste, že čtete...
Jenom díky vám, můžu dělat práci, kterou z celého srdce miluju.

neděle 24. prosince 2017

pátek 22. prosince 2017

Jak se máme?





Týden jsem nenapsala blog.
To se mi nestalo už několik let.
Ne, že by nebyl čas, ale nebyla hlavně energie.
Už v pondělí jsem doťukla všechny vánoční zakázky a odeslala balíčky z e-shopu.
Dokonce se mi podařilo i sehnat všechny dárky.
Onemocněly děti. Samozřejmě, rýmička je teď všude.
Popravdě čekám, kdy padnu já....přece jen je to moje vánoční tradice:-)
Popíjíme společně zázvorový čaj, koukáme na pohádky, děti vyráběly balící papír, já si uklidila kuchyň....
Ale tak nějak v poklidu.
Poprvé letos budeme na Vánoce úplně sami, bez všech babiček, dědy...
A vlastně se na to hrozně těším.
Cítím, že jsem opravdu unavená a že potřebuji být jen v užším kruhu.
Nestresovat se, jestli něco není perfektní a jen se pořádně nacpat bramborovým salátem.
Vyjíst všechny vanilkové rohlíčky v širokém okolí.
Dát si snídani v jedenáct a dívat se s dětmi na pohádky v pyžamu.
Mít celý den zapnuté světýlka na stromečku.
Aspoň jeden, dva dny...
Takže se mi vlastně, že jsou naše koťátka nemocná, docela hodí:-))))
....
Naše nevánoční výzdoba.
Stromeček zdobíme vždycky až večer před Štědrým dnem.
Děti malovaly perníky...a málem je hned snědly.
Už tři svíčky.
Těším se.

pátek 15. prosince 2017

Měla bych/chtěla bych







Moje věčné dilema.
Co bych měla a co bych ráda.
Asi nemusím říkat, že ve většině případů vyhrává ta první - a na první pohled správná varianta.
Jsem zodpovědná přece.
Takže plním plány na stodeset procent, snažím se, aby všechno bylo, jak má....
Ale někde v pozadí mám pořád tu otázku...
Jak to chci já?
Letos jsem ve svém životě udělala hodně změn.
A tou největší a nejdůležitější pro mě bylo, že jsem začala víc myslet na sebe.
Zní to asi dost banálně.
Ale pro mě ten největší krok.
Dovolit si chtít něco, co možná není úplně v souladu s přáním ostatních.
Neohlížet se tolik, co si řekne okolí.
Povolit si odpočinek, víc času jen pro sebe.
A snažit se žít víc radostně.
....
Jedna z takových radostí byli moji milovaní Priessnitz.
První řada, velkej doják, spokojená Jana.